crossref.cz
redakční systém Actavia

DOI

(Digital Object Identifier – digitální identifikátor objektu) je jedinečný a trvalý řetězec znaků (písmen a číslic).

Může jím být označen jakýkoliv objekt – fyzický, digitální nebo abstraktní – který je třeba identifikovat, a to primárně v rámci určité komunity nebo pro účely ochrany intelektuálního vlastnictví. V našem kontextu je typickým objektem, jemuž je DOI přiřazován, článek elektronicky publikovaného časopisu; DOI je ale možné přidělit také např. knihám, číslům nebo ročníkům časopisů či tabulce nebo obrázku v článku. DOI je jakousi obdobou čárového kódu používaného pro fyzické komodity.

O systém DOI a jeho rozvoj se stará International DOI Foundation (IDF), která provozuje základní infrastrukturu pro registraci a využití DOI. Poskytuje také licence registračním agenturám, které DOI registrují a nabízejí služby pro jejich využití v určitých oblastech.

Na oblast vědeckého výzkumu a služby pro vydavatele odborné literatury se specializuje registrační agentura CrossRef.

Ta využívá DOI jako stabilní, trvalý odkaz na plný text elektronického objektu na internetu. (Přístupnost textu má vydavatel pod kontrolou – může jej zpoplatnit apod.) Na rozdíl od URL se DOI nemění v čase – i když se objekt přesune na nové umístění nebo se změní vlastník digitálního objektu, DOI objektu zůstává stejný.

DOI jsou jedinými široce přijatými trvalými identifikátory pro vědecké práce. Objevují se v tištěných materiálech i na webu (u příslušných objektů, jako odkazy v referencích…).

Jméno DOI se skládá ze dvou částí – prefixu a sufixu – oddělených lomítkem. Prefix přiděluje CrossRef vydavatelům poté, co se stanou členy CrossRef, sufix přiděluje sám vydavatel. Každá kombinace prefixu a sufixu musí být jedinečná – k jednomu objektu smí být přidělen pouze jeden DOI a žádné dva objekty nesmí mít stejný DOI.

Stěžejní výhody využití DOI v systému CrossRef

  • Zásadní a nejdůležitější výhodou je získání trvalých odkazů DOI (URL se může změnit, DOI zůstává neměnný) – vydavatelé a další uživatelé CrossRef vytváří spolehlivé, trvalé odkazy v referencích a databázových záznamech.
  • DOI umožňují spolehlivě identifikovat obsah – pokud se uživatel dostane na článek přes DOI, může si být jistý, že se jedná o vydavatelem udržovanou verzi.
  • Jediná smlouva s CrossRef slouží jako smlouva se všemi zúčastněnými stranami, na jejichž materiály je odkazováno, není třeba podepisovat četné dvoustranné dohody s vydavateli odkazovaných článků.
  • Zhodnocení elektronických publikací – čtenáři stále více očekávají, že online materiály obsahují hypertextové odkazy na citované zdroje. Zároveň se zvýší přístupnost a návštěvnost vydavatelova obsahu díky odkazům jiných vydavatelů.
  • Zvýšení atraktivity pro autory – u článků je možné zobrazovat aktuální informace o jejich citovanosti včetně odkazů na dokumenty, v nichž se tyto citace objevují (služba Cited-by Linking).

Syntaxe DOI

Syntaxe DOI byla původně standardizována jako ANSI/NISO Z39.84-2000 a později jako část ISO 26324 (2012).

DOI je nevýznamový řetězec, jeho jednotlivé části nemusejí (a v rámci systému CrossRef nebo DOI ani nemohou) nést žádný význam.

Jméno DOI se skládá ze dvou částí – prefixu a sufixu – oddělených lomítkem, jejich délka není omezena.

Prefix

Jedná se o jedinečný řetězec číslic začínající „10“. Prefix DOI identifikuje vydavatele, přiděluje jej CrossRef vydavatelům poté, co se stanou členy CrossRef. I když se změní majitel objektu, samotné již přidělené DOI tohoto objektu se nemění (proto prefix neidentifikuje spolehlivě současného vydavatele materiálu). Jedna instituce může využívat jeden prefix pro všechny své digitální objekty, nebo může mít přiděleno více prefixů (např. pro každý časopis). Za přidělení prefixu se neplatí.

Sufix

Sufix DOI má velmi volnou syntaxi. Může to být jakýkoliv řetězec písmen a číslic, může se skládat z jedné (např. 123456) nebo z více částí (node) oddělených vybraným znakem (tečka, čárka, pomlčka apod.) – např. „12.34.56“.

Sufix přiděluje vydavatel, může být použito např. pořadové číslo nebo již existující identifikátor (ISBN, ISSN…).

Například:

  • v DOI 10.1000/182 je 10.1000 prefix a 182 je sufix přidělený vydavatelem konkrétní položce.
  • v DOI 10.1006/jmbi.1995.0238 je 10.1006 prefix (v tomto příkladu pro vydavatele Elsevier) a jmbi.1995.0238 je sufix přidělený vydavatelem konkrétní položce (v tomto příkladu ho tvoří zkratka časopisu Journal of Molecular Biology a součástí je i rok vydání 1995).
  • v DOI 10.1000/ISBN1-900512-44-0 je v sufixu použité celé ISBN, i takovéto DOI je validní - obsahuje pouze povolené znaky a záleží jen na vydavateli, jakou strukturu si stanoví

Povinnosti a doporučení pro tvorbu sufixu

  • Jedinečnost: každá kombinace prefixu a sufixu musí být jedinečná – k jednomu objektu smí být přidělen pouze jeden DOI a žádné dva objekty nesmí mít stejný DOI. Vydavatelé mají povinnost případné duplicity řešit. (Systém CrossRef kontroluje, zda stejný DOI není přidělen vícekrát, a eventuálně na chybu upozorní.)

DOI identifikuje dílo, nikoliv jeho různá provedení. Proto tisková, PDF i HTML verze jednoho digitálního objektu užívají stejný DOI, totéž platí také v případě, pokud je článek publikován online dříve než v tištěné verzi (Ahead of Print). Na různé formáty je možné odkazovat v rámci vícenásobného směrování (multiple resolution).

DOI se přiděluje pouze dílu, o němž se nepředpokládá další přidělení DOI v budoucnu. Proto se např. preprintům či postprintům DOI nedává.

Pokud je dílo znovu publikováno a je součástí jiného zdrojového dokumentu, takže se významně liší bibliografická data obou verzí (např. časopisecký článek znovu publikovaný ve sborníku pod jiným názvem a ISSN či ISBN), může mu být nové DOI přiděleno.

  • Stručnost: délka sufixu není omezena, z praktických důvodů se ale doporučuje užívat spíše kratší řetězce pro ulehčení čitelnosti lidmi. DOI se totiž objeví na webu i na tištěných materiálech a uživatelé jej budou také přepisovat.
  • Nerozlišování velkých a malých písmen: DOI není citlivý na velikost písmen – velká a malá se nerozlišují (takže např. 10.1006/abc je totéž jako 10.1006/ABC).
  • Konzistentnost: sufix by měl být vytvořen podle konzistentního, logického systému, aby byl snadno dokumentovatelný a srozumitelný pro zaměstnance vydavatele.
  • Vyhnout se číslům stránek: při tvorbě sufixu DOI je možné použít tradiční bibliografická data (jako časopis, ročník), protože obojí, DOI i metadata, jsou trvalé. DOI by ale měl být aktivní ve chvíli, kdy je článek přístupný online, a proto není vhodné zahrnovat čísla stránek – pokud je článek zveřejněn před sestavením čísla pro tisk nebo pokud by byl článek publikován pouze elektronicky, bude docházet k problémům.
  • Používat pouze „bezpečné“ znaky, které nevadí v URL a jdou snadno napsat na všech klávesnicích: je doporučené používat pouze znaky „a-z0-9.-_;/()“ - tedy <písmena>, <číslice>, tečka, pomlčka, podtržítko, středník, lomítko a kulaté závorky.
  • Možnost použít více částí: sufix je možné rozdělit na více částí (nodes), které odráží odstupňovanou informaci nebo jednotlivé úrovně. Např. první část může být zkratka názvu časopisu, další rok přijetí článku a třetí pořadí článku. K oddělení slouží nejčastěji tečka nebo lomítko.
  • Rozšiřitelnost sufixu: sufixy DOI by měly být rozšiřitelné – může se stát, že v budoucnu bude třeba přidělit DOI částem článku, jako obrázkům, grafům a doprovodným materiálům.

Odkaz DOI

Odkaz DOI se skládá ze dvou částí: první tvoří URL adresáře DOI (http://dx.doi.org/), pak následuje DOI samotný. Po kliknutí na odkaz DOI jste přesměrováni na URL registrovanou pro konkrétní DOI.